Japonský čajový obřad Blueway.cz

japonskycajovyobrad1

 

Japonský čajový obřad Chanoyu (čanoju) znamená v japonštině horká voda na čaj. Japonský čajový obřad má za sebou tradici několika set let. Za tu dobu byl doveden k takové dokonalosti, že k jeho zvládnutí je třeba i několik let tréninku. Kdo chce, aby se z něj stal chajin (čajový mistr), musí dlohá léta neúnavně cvičit tělo i ducha. Šálek čaje je schopen poskytnout chvíli klidu a bezpečí, umožní, aby z nás spadl veškerý stres všedního dne, je potravou pro naši duši - pokud budeme chtít. V Japonsku má opravdové pití čaje tradici, je skutečnou slavností. Nejdůležitějšími předpoklady jsou trpělivost a hodně času. Chanoyu je totiž čímsi jiným než jenom kultivovaným způsobem podávání a pití čaje. Jeho pravý účel a podstatu je obtížné vyjádřit pouhými několika slovy. Jeho hodnota spočívá ve čtyřech idejích - wa, kei, sei a jaku.

 

Wa - harmonie. Harmonii ve vtazích s lidmi i mezi člověkem a přírodou, harmonie ve výběru náčiní a způsobu jeho užití.
Kei - úcta. Úctu ke všemu, s čím člověk přichází na své cestě do styku, spojenou s pocitem hluboké vděčnosti.
Sei - čistota. Čistota tělesná i duševní.
Džaku - utišení. Jedná se o stav hlubokého duševního míru.

 

Buddhističtí mniši přinesli zelený čaj do Japonska před zhruba 550 lety před naším letopočtem přes Čínu a Koreu. V průběhu staletí si tam tento čaj našel opravdové přátele. Základy čajového obřadu byly stanoveny buddhistickým mnichem Sen-no Rikyu (1522 - 1591), který upravil a zdokonalil starobylou tradici, pocházející z dob čínské dynastie Sung (960-1279). Každodenní činnost se přeměnila v takřka posvátný rituál, řídící se pevnými pravidly. Každý jednotlivý krok obřadu je pevně stanoven. Každý pohyb ruky svědčí o střídmé estetice a má symbolický význam. Někdy uplynou tři čtvrtě hodiny než je připraven jeden šálek čaje.

 

Nejzákladnějšími předměty čajového obřadu jsou: čajová miska (čawan), keramická či laková schránka na přáškový čaj (čaire), bambusová metlička na šlehání čaje (časen) a bambusová lžička zvláštního tvaru (čašaku). Bývají to zpravidla cenné umělecké předměty. A většinou se dědí z generace na generaci.
Květiny, svíčky a kouřící nádoby propůjčují jinak skromně zařízeným místnostem nezvyklé kouzlo.

 

Formální čanoju lze rozdělit na čtyři části: první sezení s podáváním lehkého pokrmu kaiseki, krátkou přestávkou nakadači, hlavní část goza-iri s podáváním hustého čaje koiča a závěrečnou část, při níž se podává řídký čaj usuča. Celý obřad vyžaduje něco kolem čtyř hodin (často však bývá podávána pouze usuča, což trvá přibližně hodinu).

 

Hosté (obvykle 5) se shromáždí v čekárně joricuki. Po určité době se objevuje hostitel a odvádí hosty zahradní stezkou k čajovému domku, kde je poblíž vchodu kamenná kašnička (cukubai) s čerstvou vodou. Zde si každý z hostů v symbolickém úkonu očištění opláchne ruce a vypláchne ústa. Vchod do domku (nidžiriguči) je velmi nízký, takže hosté musí prolézt přikrčení, což má vyvolat pocit pokory.
Začátek sezení oznamuje hostitel obvykle pěti či sedmi údery gongu. Hostitel nejprve symbolicky otvírá speciální hedvábnou utěrkou schránku s čajem a lžičkou, potom naběračkou nalévá horkou vodu z kotlíku do misky, aby v ní mohl provlhčit bambusovou metličku. Když je to hotovo, vylévá vodu do nádoby k tomu určené a misku vytírá kouskem lněné látky. Nyní se chopí čajové lžičky a schránky s čajem, lžičkou nabere práškový čaj a vsype jej do misky (3 lžičky na hosta). Čaj v misce zalije horkou vodou z kotlíku a bambusovou metličkou šlehá, až vytvoří poměrně hustou pěnu, barvou a konzistencí připomínající hrachovou polévku. Hostitel pokládá misku s čajem a na určité místo vedle ohniště, kam se pro ni po kolenou přisune hlavní host, než se napije ukloní se ostatním. Misku uchopí tak, že spočívá na jeho levé dlani, zatímco pravá ruka misku po straně přidržuje. Po prvním doušku je třeba ocenit lahodnou chuť čaje, pak teprve následují další dva či více doušků. Nakonec host otírá okraj misky - tam kde se jej dotýkal svými rty, papírovým ubrouskem a předává misku dalšímu. Každý host postupuje stejně, a když se takto o misku čaje podělili všichni, převezme ji opět hlavní host, aby ji vrátil hostiteli.
Potom se hosté mohou blíže seznámit s čajovým náčiním. Sezení pokračuje v mnohem uvolněnější náladě. Hostitel přináší nové náčiní, hostům je nabídnuto cukroví a podává se usuča.
V závěru obřadu hostitel odnese náčiní z místnosti, aby dal posléze tichou úklonou najevo, že setkání je skončeno. Hosté opouštějí čajový domek a hostitel je ze dveří sleduje, dokud se mu neztratí z dohledu.

 

Japonský čajový obřad chanoyu je bezesporu tím nejdokonalejším způsobem pití čaje na celém světě.

 

Čajovna je největší pýchou Japonců. Můžete pokládat za velkou čest, pokud vás pozvou na čaj.